Publikováno 7. 12. 2008
Počítačový čip jako naděje pro slepé
Jihokalifornská univerzita v U.S.A udělala statistiku, která ukazuje, že na světě je 25 milionů lidí, kteří jsou slepí v důsledku poškození sítnice. Lékařům ze San Franciska se však podařilo vyvinout zařízení, které dokáže částečně navrátit zrak. Z miniaturní kamery, která je umístěná na brýlích, se vysílá signál na čip, jenž nahrazuje nefunkční sítnici a je napojený přímo na zrakový nerv. Zatím se implantují čipy s rozlišením 64 pixelu. Pokud půjde vše podle plánu, tak do čtyř let bude tento čip v běžné lékařské praxi s rozlišením 256 či až dokonce 1024 pixelů. To umožní nevědomím lidem poměrně detailně vidění.
Publikováno 7. 12. 2008
O co vlastně v nanomedicíně jde? Převážně o sledování, opravování, stavbu a kontrolu nad člověkem na molekulové úrovni biologickým systémem, který je tvořen z nanosoučástek a nanosystémů.
Nanotechnologie v medicíně bude v budoucnosti hrát významnou roli. Například pomoc při diagnostice, bioimplantáty, možné léčebné schopnosti nanorobotů , to jsou zřejmě nejběžnější uplatnění v moderní medicíně. Například lékařští nanoroboti by se v operovali do lidského těla (několik miliard nanorobotů řádově odpovídá 1 cm3). Tam by mohli v klidu pomáhat imunitnímu systému, podílet se na procesech látkové výměny, provádět opravné úkoly a případně se shlukovat do větších celku a vytvářet složitější a výkonnější systémy.
Takové zařízení by se dalo například využít na ničení rakovinotvorných buněk v lidském těle. Vybavené počítačem a zásobou jedu schopného zabít buňku rakoviny by procházelo lidským tělem a kontrolovalo předem stanovená kontrolní místa. Po kontrole a pozdější celkové analýze místa, by se předal profil počítači, který by jej porovnal s rakovinovým profilem místa a pokud by se vyskytla možnost vzniku rakoviny, byl by vypuštěn jed.
Přestože nanotechnologie je i po několika letech stále v kolébce, již dnes přináší technologie nad kterými by zůstal rozum stát i Jules Vernovy.
Publikováno 7. 12. 2008
Před sto padesáti lety přišel německý fyziolog Emil Du Bois-Reymond na zajímavou myšlenku. Jedná se o stimulaci rychlé opravy tkání s pomocí slabého elektrického proudu. Jeho nápad byl ale bohužel všemi přehlížen a později i zcela zapomenut. Až nyní. Josef Penminger z rakouského ústavu Molekulárních biotechnologií a Miu Zhao z Abezdeenské univerzity v Anglii dokázali, že slabý elektrický proud skutečně urychluje proces hojení. Díky přístroji, který s pomocí elektrického pásu přitahuje potřebné buňky do poškozené oblasti. Tento efekt si potvrdili na umělé vypěstované tkání z myši, kterou posléze záměrně uměle poranili. Tkáň se postupně zocelovala, v závislosti na tom, jak silné elektrické pole kolem ní bylo. V nejbližší době chystají prý pokusy na člověku.
